Reklama
 
Blog | Štěpán Čábelka

Jak si USA v roce 1997 vycucalo z prstu 5,5% HDP aneb o málo známých změnách v systému národních účtů

HDP je (pořád ještě) důležité. Jakkoliv se HDP coby míra výkonu národních ekonomik dostává poslední dobou pod palbu kritiky, stále je s velkým odstupem nejvíce sledovaným a diskutovaným ekonomickým ukazatelem.

Investoři nespustí z HDP oči, protože klesající výkon ekonomiky je předzvěstí nižších zisků korporací, které se dříve nebo později promítnou do ceny akcií. Vláda se zaklíná očekávaným růstem HDP, aby ospravedlnila své stále rostoucí výdaje, uklidnila investory i pracovní trh. Centrální banky mají přímo v popisu práce zajistit udržitelný a stabilní růst HDP, zároveň s nízkou hladinou inflace.

HDP je také významné politické aktivum. Země, které rostou nadprůměrně rychle, pochopitelně inspirují jiné země, aby přebíraly jejich ekonomické recepty. Pokud by se například prokázalo, že některé země se vydaly na cestu ekonomického růstu díky doporučením Mezinárodního měnového fondu (MMF), rozhodně by to zvýšilo kredibilitu této instituce (v praxi to bylo často naopak – země, které liberalizovaly své trhy, aby dostaly od MMF půjčky, dopadly hůře, než jejich protekcionističtější a méně „poslušní“ sousedé). A když už jsme u MMF: víte, že hlasovací práva jednotlivých zemí v této instituci nejsou rozdělena rovnoměrně, ale odvíjejí se přímo od tzv. kvót, které odráží jak výši HDP, tak míru otevřenosti té které ekonomiky? Kvóty mají vliv i na výši příspěvků do společné poklady MMF a na dostupné úvěrové limity. Obrázek níže (převzatý odsud) dobře demonstruje propastné rozdíly mezi kvótami:

Navíc, protože USA jsou jedinou zemí, jejíž kvóta převyšuje 15%, a protože mnohá rozhodnutí MMF vyžadují přijetí alespoň 85% většinou hlasů, má díky kvótám USA fakticky právo veta. Velmi podobný systém hlasování má i Světová banka.

Na HDP berou zřetel také různé mezinárodní dohody. Nejznámější jsou Maastrichtská kritéria, která stanovila striktní podmínky pro vstup do Eurozóny, mimo jiné na výši hrubého veřejného dluhu ve vztahu k HDP a na podíl deficitu státního rozpočtu k HDP.

Tohle vše je více méně známo. Co se však mimo odborné kruhy málo ví, je, že metodika výpočtu HDP se mění v čase. Na jedné straně je to pochopitelné, protože s tím, jak se mění struktura výroby i spotřeby a vznikají zcela nové služby, je logické, že není možné HDP počítat stejně, jako před 50 lety. To by samo o sobě bylo v pořádku.

Jenže, jak jsme si vysvětlili, HDP nelze považovat za politicky neutrální veličinu, a tak jeho výpočet podléhá politickým tlakům. Níže ukážu, že nedávné změny ve výpočtu HDP favorizují západní ekonomiky, které se v posledních desetiletích masivně odklonily od průmyslové výroby a přiklonily ke službám. V tomto smyslu rozhodně není možno považovat nedávné změny ve výpočtu HDP za nepředpojaté. Spíše to vyznívá jako pokus předefinovat ustálená měřítka tak, aby byl zachován ekonomický náskok západu před východem. Když už ne v praxi (víte, že v r.2019 Čína předstihla USA v počtu podaných patentů?), pak alespoň ve statistických tabulkách.

Napřed si vysvětleme, kdo vlastně určuje, jak se HDP počítá. Metodika výpočtu HDP je součástí tzv. systému národních účtů (System of National Accounts – SNA). Prvotní verze systému národních účtů, tzv. SNA 1953, byla vytvořena na počátku padesátých let pod záštitou Rady bezpečnosti OSN. Rada bezpečnosti se také podílela na první výrazné redefinici SNA 1968.

V Radě bezpečnosti OSN má každý z 15 členů jeden hlas a k přijetí rozhodnutí je potřeba většina devíti hlasů (a absence veta ze strany stálých členů). Při tvorbě SNA 1953 a SNA 1968 to znamenalo že a) možnosti jednotlivých zemí jednostranně prosazovat kontroverzní metodické postupy byly silně limitované a b) do metodiky výpočtu HDP promlouvali přímo zástupci národních států, nikoliv zástupci nadnárodních ekonomických seskupení nebo finančních organizací.

To se změnilo v r.1993, kdy byla ustanovena tzv. Společná pracovní skupina sekretariátů pro národní účty (Inter-secretariat working group on national accounts – ISWGNA). Kromě OSN se členy této skupiny staly Světová banka, MMF, OECD a Evropská unie. První dva noví členové jsou mezinárodní organizace, v nichž, jak jsme demonstrovali, hlasovací práva jednotlivých zemí závisí na výkonnosti jejich ekonomiky. OECD a EU jsou pak sdruženími bohatých, převážně či výlučně evropských zemí.

Tento geopolitický posun znamenal ústup od národních vlád coby garantů národních statistik a posílení role finančních institucí, zejména těch nadnárodních. Prvním důsledkem bylo výrazné přepracování národních účtů v r.1993 (SNA 1993). Už tyto změny znamenaly radikální posun v tom, co bylo do té doby považováno za finální výrobek (který se započítává do HDP), a co výrobek vůbec nepředstavuje nebo je přinejlepším jen meziproduktem (a tedy se do HDP nezapočítává). Další revize, SNA 2008, šla v tomto směru, jak ukážu níže, ještě dál.

Výzkumní pracovníci Jacob Assa and Ingrid H. Kvangraven ve své studii z r.2018 uvádí, že ze 74 přijatých komentářů v procesu schvalování SNA 2008 téměř polovina pocházela od bank, ať už komerčních nebo centrálních. Banky v obecnosti lobovaly za to, aby se do HDP započítávaly i finanční služby, včetně těch, jejichž hodnotu není možné přímo změřit. Naproti tomu národní statistické úřady, do jejichž odpovědnosti systém národních účtů a tedy i výpočet HDP spadá, byly často proti. Ať tak, či onak, došlo dle Jacoba Assy, k takové míře „financializace“ HDP, že tento ukazatel přestal být vypovídající, nemluvě o „odtržení“ HDP od jiných důležitých statistik, jako je nezaměstnanost a střední příjem (median income).

Pojďme se nyní blíže podívat, o jaké změny ve výpočtu HDP se jednalo. První velkou oblastí změn byly tzv. imputace (odhady) týkající se spotřeby.

Už v SNA 1993 bylo rozhodnuto, že součástí HDP bude i tzv. imputovaná hodnota nájmu obydlí obývaných vlastníky, tj. hypotetické tržní nájemné, které by vlastníci-obyvatelé dostali, kdyby si pronajali svůj vlastní dům či byt. Všimněme si, že v tomto případě jde o započítání položky, při které není realizována žádná tržní transakce (navíc i sama Světová banka ve svém Globálním reportu ICP 2011 uznala, že tato imputace je problematická pro země mimo OECD, které nemají rozvinutý nájemní trh). Stejným způsobem by šly započítávat domácí práce, jako je vaření a úklid (s čímž ostatně promptně přispěchali některé feministické ekonomky, např. Marilyn Waring). Obávám se, že není daleko okamžik, kdy se součástí diskuse stane i odhadovaná tržní hodnota manželského a mileneckého sexu…

Další změnou v oblasti spotřeby byly změny v započítávání finančních služeb. Ještě SNA 1968 považovala zprostředkovatelské finanční služby bank, při kterých zisk plynul z úrokových diferenciálů spíše než z explicitních poplatků, za imaginární (notional), a jako takové je odečítala z celkové přidané hodnoty. Podtrženo, sečteno, když někdo investoval prostřednictvím bank např. do podílových fondů a banka si za tyto služby účtovala poměrnou část výnosů, neměly tyto služby na HDP vliv (na rozdíl od služeb, za které byly účtovány paušální poplatky).

Ve SNA 1993 se to změnilo. Část finančně-zprostředkovatelských služeb, kterou „spotřebovávaly“ domácnosti, se začala do HDP započítávat. SNA 2008 šla ještě dál a rozšířila definici započítávaných služeb nejen o ty, kde byly banky prostředníkem, ale i o ty, kde byly banky primárním investorem. Jinými slovy, do HDP se začalo započítávat i to, když banky (a pojišťovny a penzijní společnosti…) zhodnocovaly vlastní prostředky na finančních trzích. Od tohoto okamžiku se i čisté finanční spekulace dostaly na roveň výrobním aktivitám. Podrobnosti lze najít zde.

Další podstatná část změn se týkala investic, konkrétně výdajů na zbrojení a duševního vlastnictví. Ještě v SNA 1968 se výdaje na zbrojení nezapočítávaly do tzv. fixních aktiv, s výjimkou výdajů na rekonstrukci nebo výstavbu obydlí pro vojenský personál (pozn. fixní aktiva jsou výrobní prostředky užívané minimálně jeden rok). Ale počínaje SNA 1993 se začaly započítávat všechny výdaje, „které by mohly být využity civilními zaměstnanci pro účely výroby a které sama armáda využívá stejným způsobem“. Jak tomu rozumět? Do HDP se začala započítávat např. výstavba přístavních doků, příjezdových komunikací a letišť. Vlastní zbraně, ani jejich nosiče – tj. např. letadlové lodě, letadla a odpalovací rampy – však stále zahrnuty nebyly. Pak ale přišlo SNA 2008 a hranice (ne)možného se posunula ještě dále. Součástí investic (a tedy HDP) se staly všechny vládní výdaje na zbrojení, konkrétně „zbraňové systémy zahrnující vozidla, válečné lodě, ponorky, vojenská letadla, tanky, raketové nosiče, odpalovací rampy, apod. nepřetržitě užívané k obraně, jakkoliv jsou v době míru fakticky nevyužity a jejich efekt je hlavně zastrašující“ (SNA 2008, para. A3.55). Od HDP coby míry výrobních prostředků se najednou dostáváme k HDP coby míře také prostředků hromadného ničení…

To ale stále není všechno. Původně byly aktivity směřující k tzv. produktům duševního vlastnictví (intellectual  property  products) — výzkum a vývoj, počítačový software a databáze, zábavní průmysl, literární a artistické originály, apod. – považovány za vedlejší (ancillary) a do HDP se nezahrnovaly. Od SNA 2008 je to jinak. Produkty duševního vlastnictví se dostaly na roveň ostatním výrobkům. Do HDP se začaly započítávat jak prodeje originálů duševního vlastnictví (např. software vyvinutý na míru), tak prodeje licencí (pomyslete na Windows a MS office), stejně jako prodané kopie originálů, pokud je kupec využívá alespoň jeden rok (pomyslete na Hollywood a Amazon).

Takže si to sečtěme. Změny v metodice výpočtu HDP přijaté v posledních 30 letech výrazně nahrály

  • státům s rozvinutými trhy s nemovitostmi
  • státům s vysokými objemy operací na finančních trzích, včetně spekulací
  • státům s nadprůměrnými výdaji na zbrojení
  • státům, které vyvíjejí a prodávají software, cloudová úložiště, apod.
  • státům s rozvinutým zábavním (knižním a filmovým) průmyslem

No nevím jak vám, ale mně to připadá, že všechny tyto změny jsou jak šité na míru USA….

V Evropě šel vývoj ještě dál. V r.2014 Eurostat doporučil zemím EU zahrnout do systému národních účtů i odhady nelegální, šedé ekonomiky. Konkrétně ilegální prostituci, výrobu a distribuci nelegálních drog a nezákonné pašování tabákových výrobků a alkoholu. USA se zatím nepřidalo, ale předpokládám, že vzhledem k velikosti jejich trhu s kokainem (severní Amerika spotřebuje 41% veškerého vyrobeného kokainu), to nebude dlouho trvat.

Co ale tyhle změny znamenaly v praxi? Pořád je ještě možné, že navzdory výrazným změnám v metodice výpočtu byl praktický dopad na výši HDP zanedbatelný anebo alespoň rovnoměrně rozložený. Dostupná čísla ale demonstrují přesný opak. Graf níže ukazuje o kolik se díky přechodu od SNA 1968 ke SNA 1993 změnilo HDP USA, Německa a Číny v r.1997 a obdobnou změnu díky přechodu od SNA 1993 ke SNA 2008 v r.2012. Zdrojem jsou oficiální data OSN.

Takže zatímco USA si v r.1997 „přičarovalo“ díky metodickým změnám SNA 435 mld dolarů (5,5% HDP) a v r.2012 600 mld dolarů (3,9% HDP), Čína při první metodické změně mávnutím čarovného proutku „přišla“ o 451 mld yenů (5,71% HDP), zatímco při druhé změně vydělala jen 624 mld yenů (1,2% HDP). Časopis The Economist to v srpnu 2013 okomentoval slovy, že jediným máchnutím ruky „přibyla k americké ekonomice země o něco větší, než Švédsko“ a že tato změna „potvrdila pozici Ameriky coby největší světové ekonomiky a dopřála ji o trochu více životního prostoru oproti rychle se blížící Číně“.

Inu, co na to říct? Snad jen, že Rychlé šípy by to dozajista označili za nečestné a nesportovní:

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama